Novinky

13.1.2015

Dva měsíce zase utekly jako voda a já se pokusím stručně shrnout, co se u nás zatím událo.

 

Učíček před měsícem odjel do nového domova trápit...co to plácám...bavit nové dva lidské a jednoho kočičího kamaráda.

 

Rozhodli jsme se, že Utinka zůstane doma jako pokračovatelka rodu. Její maminku Montanu čeká vbrzku kastrace, jen co jí necháme překontrolovat srdíčko.

 

Tsuki, i přes veškeré výhružky stran natržení kožichu a jiných částí těla, které provázely jeho pubertu, se nám natolik zasekl drápkem do srdce, že zůstane také doma.

 

Tím se zcela naplnila kočičí kapacita naší domácnosti a pro vrnilku rošťandu Uminku hledáme novou rodinu, protože si opravdu nemůžeme nechat doma každé koťátko, které se u nás narodí, ač to zatím vypadá skoro opačně.




10.11.2014

Dnes slaví Učimití tatínek druhé narozeniny. Všechno nejlepší a buď pořád tak milý meďan jako jsi, Sanjíku.

 

Přišel, viděl, zvítězil. Po čtvrteční návštěvě je jasné, že Uchiwa bude další koťátko Lege Artis, které pošupajdí do Brna, až přijde čas si sbalit batůžek. Čeká ho tam modrý kočičí kamarád.

 

Mírně jsem aktualizovala fotky jednotlivých koťátek. Nejsou úplně čerstvé, asi dva týdny staré, ale od té doby prostě nebyly optimální podmínky pro focení. Kombinace slunečného počasí, ochotných nerozmazaných modelů

a nekonečné trpělivosti fotografa je velmi vzácně se vyskytující jev.

 

Přesto se dnes zcela náhodně podařilo zachytit celý vrh pohromadě:

 



4.11.2014

Krátké období ohrádkování dávno skončilo. Někdy před třemi týdny vykoumala Uminka, jak se dá tahle překážka překonat, a od té doby je koťátek plný byt.

Učíček po vzoru svého bratra pochopil granule jako zvláštní substrát do záchodku (hned několikrát, ehm) a jejich konzumaci nepřišel na chuť. Nasadila jsem u něj stejnou taktiku jako u Cukýnka a momentálně jsme ve fázi: "Sním teda i suché Babycat pepříky, když mi je zamícháš do konzervy". 

Kromě toho malého nedorozumění, které jsme si už doufám vysvětlili, vědí všichni tři Učimiti, kam si dojít na potřebu, a nepřihodila se ani jedna nehoda. Jsou to šikulky.



3.10.2014

Malí Učimiti, jak říkáme strakaté bandě z vrhu U, skvěle prospívají, je jich všude plno. Maso i konzerva do nich padá jako Němci do krytu, pochopili už funkci záchůdku. A také to, že starší bráška je pěkná pruda a nenechá vás v klidu prozkoumávat svět. Zato vás neustále oslintáva, nepříliš něžně oždibuje, mačká tlapami a občas "zakusuje". Tvrdá škola života.

 

Další novinkou je, že předevčírem jejich tatínek podstoupil kastraci a stal se prvním vomelíkem v naší domácnosti.



18.9.2014

Z Cukýnka roste nádherný britský kocourek.

 

 

 

Za poslední dva měsíce výrazně změnil stravovací návyky a granule ze společné misky jí více než ochotně. Přehodnotil i přístup k těsnějšímu kontaktu s lidmi a není sladší a vrnivější kočička, než rozespalý Cukýnek, případně Cukýnek žadonící o večerní maso. Pokušení si ho ponechat je veliké. Takový pokušitel, neposeda a výmyslník byla naposledy Ralinka a to ještě byla jen jeho slabým odvarem. Ale maminka Montana nám trochu překazila plány. Po opakovaných intenzivních říjích jsme jí nakonec dovolili si letos povít ještě jedna koťátka. A jako na potvoru přivedla na svět kromě lilovobílého kocourka hned dvě kočičky, po kterých jsem toužila, a byt prostě není nafukovací. Ano, čtete správně. Máme koťátka. Vrh U se narodil 28.8.2014.

 

8.7.2014

Minule jsem si tak hezky připravila podklady, ale co je to platné, když je pak zapomenu nahrát na web, že? Nu což. Tvařme se, jako by se stalo.

 

Cukýnek je už úplně nachystaný na (případný) odchod do nového domova. Čipovaný, dvakrát očkovaný, několikrát odčervený, rodokmen a petpas ve složce.

 

V otázce granulí jsme dospěli ke kompromisu. On je teda bude jíst i suché z misky, já mu nebudu nutit jiné, než jeho oblíbence, ale navrch dostane dvakrát denně konzervu a na noc maso. Podali jsme si na to ruku s tlapkou a spokojenost zavládla bytem. Za mírné porušení dohody považuje vpašovávání "pepříků" (tj. neschválených granulí) do konzervy, ale trocha práce s přebíráním navíc ho zatím nedonutila k odvetným opatřením.

 

Místo aktuální fotky (na stránce vrhu má brouček fotku ve věku jedenácti týdnů), mírně aktuální pidivideo.



4.6.2014

Čas letí jako rozdováděné kotě a z Cukýnka roste kocourek s velkou osobností.

 

Montana si pět týdnů po porodu řekla, že starat se o jedno kotě je fajn, ale hodila by se ještě nějaká další do party a střihla si tak silnou říji, že během ní svého prvorozeného skoro nenakrmila a téměř přišla o mléko. Naštěstí byl Tsuki velmi šikovný. Konzervu ochutnal už předtím, tak jsme do jídelníčku zařadili ještě i maso a mlíčko z talířku a bylo vymalováno. K mamince si chodí stále podumlat a uklidnit před spaním.

 

Stále se moc nedaří ho přesvědčit, že granule jsou k jídlu a ne divný substrát do záchodku. Ano ano, poprvé je vyhodnotil přesně takto a jedna z jeho prvních loužiček směřovala do právě doplněné "dospělácké" misky.

Sice je ochoten sníst pár kousků svých jediných oblíbených (mnou nesnášených) RC Babycat zamíchaných do konzervy, další pokrok moc nevidno.

Ne proto, že by byl hloupý. Kdepak. Jen je trochu tvrdohlavý. Chytrý je jako opice a kulišárny ho napadají snad i ve spánku a v bdělém stavu je hned realizuje.

27.3.2014

Montana se rozhodla, že k sedmým narozeninám připraví své "tchýni" Vanilce dárek všech dárků, a 8. března porodila vymodlené koťátko. Je to kocourek barvy lilová bikolor a otcem není nikdo jiný, než náš medoméďa Sanji.

Kvůli bílé skvrnce nad ocáskem, která připomíná srpek měsíce, vyfasoval u příležitosti završení prvního týdne života jméno Tsuki. Jeho porodní váha byla sice jen 64 gramů, což je po Vanilčiných slonech trochu nezvyk, ale Montana je přepečlivá maminka a malý Cukýnek velký bojovník, takže při dnešní namátkové kontrole, tj. v devatenácti dnech života, vážil celých 340 gramů.



20.2.2014

Dnes absolvoval Sanjík svůj první výlet do Žďáru na Sázavou a jako suvenýr si odtamtud přivezl certifikát potvrzující, že je toho času HCM negativní.



30.1.2014

V září, tak jak jsem jí slíbila, podstoupila Vanilka kastraci a ukončila tak kariéru chovné kočky.

V říjnu jsme si opečovávání a foukaní bolístky po operaci zopakovali ještě jednou a to u Quelinky.

Obě holky se naplno opřely do plnění povinností milovaného mazlíčka. Mazlí se jako o život, založily si základ na špekovou pneumatičku, řádí a vymýšlí rošťárny, kterými nás baví, zlobí i těší v jednom.

Sanji vyrostl a tváří se děsně dospěle a moudře. Což mu věříme, dokud se nepřidá k mamině, ségře a "manželce" Montaně při pořádání alotrií.


K Vánocům dostaly čičimůry nové škrabadlo a je vidět, že si Ježíškovy pozornosti velmi váží. Není chvíle, aby na něm aspoň jedna nehlídkovala.

A není výjimkou, když si ho hlídají všechny naráz:

 



31.5.2013

S malým křížkem po funuse oznamujeme, že Sanjík zahájil svou výstavní kariéru. Ve dnech 4. a 5. května na MVK Brno získal po oba dny V1

s výborným posudkem a v sobotu byl dokonce nominován do hlavní soutěže.

 

 

16.3.2013

Sluníci se ve svých nových domovech už definitivně zabydleli, což mě samozřejmě těší a zároveň si každý den pochvaluji nápad nechat si doma Sanjíčka. Milého vrnivého medvídka s ohromnou chutí k jídlu, mazlení i blbinkám. Jeho vlastní stránku teprve chystám.

 

Fotka, kterou dnes přináším, ale nepatří ani jednomu eSkovému chlapečkovi. Včera mi přišla od paní Vladěny K. z Prahy jedna s Ryunkem (Ryu Lege Artis, CZ) a jeho kočičími kamarády. Podívejte, jaký cvalda červenobílý z něj za ty tři roky vyrostl:

 




2.3.2013

Předevčírem odjel Suník. Všichni tři kluci se pomalu ale jistě sžívají s novými rodinami a mě nezbývá než se těšit na další zprávy a fotky. Vrh S se tímto přesouvá do odchovů a jestli nás Montana letos potěší vrhem T se uvidí. 



24.2.2013

V pátek odjel Saík (pod krycím jménem Cecille) do nového domova v Brně



a dnes nám tlapičkou zamával i Šoteček. Pro změnu bude bydlet...v Brně :).




20.2.2013

Blíží se nám loučení s koťátky. V neděli všichni, kromě Sanjíka, absolvovali kastraci a už druhý den lítali a lumpačili, jako by nic.

Dnes jsem si je naposledy vyfotila jednotlivě, ale jestli se do pátku zdaří i společné foto je ve hvězdách. Jsou to blešky neposedné.



8.2.2013

Suna je ode dneška definitivně zadaný. Momentálně tedy nemáme volná koťátka.



6.2.2013

Dnes chlapečci téměř bez protestů absolvovali druhé očkování a celkem zdařilý pokus o focení. Vnukl mi ho Suník, který se rozkošnicky rozvaloval na odpočívadle a nastavoval bříško sluníčku, nesměle vykukujícímu zpoza mraků, pózoval jako profi model. Tak rychlou fotoakci jsem s nimi ještě nezažila a zvlášť neposeda Saík zaujal překvapivě okamžitě pózu - úsměv - a mohl jít po svých.

Sobotní vážení ukázalo, že kluci drží svůj standard a ve dvanácti týdnech se těsně přiblížili hranici dvou kilogramů, Sanjík ji dokonce o chlup překročil.

 

A ještě názorné ztvárnění výkladu rčení " jablko nepadá daleko od stromu". Role jablka se ujal Šoteček, strom zbyl pochopitelně na Vanilku:




27.1.2013

Suna a Sai se podle všeho budou stěhovat také do Brna. Na Saíka čeká v Černovicích malá slečna s maminkou. Suník je zatím rezervovaný pro mladého muže z Králova pole a jeho rodiče.



26.1.2013

Víkend se nese ve znamení návštěv. Šoteček za měsíc odjede do Brna k sympatické slečně Michaele a jejímu příteli.

Zítra se budou o přízeň své budoucí "obsluhy" ucházet Sai a Suna.

Sanjík tvrdě zabojoval všemi dostupnými prostředky (spaním v klíně, oddanými pohledy a předením) a první cenou mu budiž setrvání v rodném pelíšku. Nevím, jestli jsem někdy předtím měla tak mazlivé kotě jako je on a po odchodu Želvinky se uvolnilo místo chlupaté vrnivé přísavky. Holky se sice snaží, ale Želvích výkonů zatím nedosáhly.

 

Včera přišly koťátkům rodokmeny - volejte sláva a tři dny se radujte - a škrábací tubus Diogenes do dětského pokoje. Z rodokmenů jsem se těšila jen já, ze škrabadla kompletní kočičí i lidské osazenstvo.

 



18.1.2013

Desetitýdenní S-komando zaplnilo celý byt a občas si nejsem jistá, jestli mi nepučí jako kvasinky a potom zas nesublimují beze stopy. Někdy se prostě nemůžu dopočítat do čtyř. Jak je jinak možné, že je zavřu do dětského pokoje, abych je neděsila vysavačem v obýváku, a z kuchyně mi jdou další naproti. Nebo mám možná miniaturní verzi Schrödingerových koček pana Pratchetta. Na objasnění této záhady budu dále pracovat. Zatím jsem zjistila, že vakcinace s touto zvláštní schopností neinterferuje, protože koťata nijak nezpomalila, třebaže jsem prorokovala jeden večer únavy, pochrupávání a sčítatelnosti.

 

Do tabulky vrhu jsem doplnila fotky koťátek ve věku devět týdnů a kousek a tady ještě dvě momentky:

 

Mladý akvarista Sai ve sčítacím módu (foceno 1.ledna):

 

 

 

"To prádlo spadlo úplně samo, fakt." V roli mluvčího Sanji:

 




29.12.2012

Dnes je kocourkům přesně sedm týdnů a všem jsem po pravidelném týdenním vážení zapsala do tabulky čtyřmístné číslo. Tak tak, všichni přesáhli hranici tisíce gramů. Jak vidno, přechod na pevnou stravu všem velmi prospěl. Chutnají jim jak paštičky, tak syrové hovězí maso a dokonce se všichni pustili s velkou chutí i do granulek.

Jen focení se nedaří a nedaří. Ty malé blešky snad ovládají nadsvětelnou rychlost, nebo spíš teleportaci. V jednom okamžiku sedí kotě na křesle, ve druhém už vraždí brášku v sousedním pokoji. Představa, že vyfotím celý vrh naráz, patří už do žánru sci-fi. Toto je zatím to nejlepší, co se povedlo:




12.12.2012

Kluci kočičí v sobotu završili čtvrtý týden života, což oslavili novou položkou v jídelníčku. Kromě Vanilčina mlíčka dostávají jednou denně kotěcí paštiku. První den okusovali, za nervy drásajícího skřípání, spíš talířek, ale dnes už mají správný grif a porcičku vymetou jako by nic.
Nově také vyfasovali záchůdek a všichni se ukázali jako velcí šikulkové - už chodí vzorně hrudkovat kam se má. Prvenství urval Sanjík se Suníkem v těsném závěsu.



7.12.2012

Zimní unavené slunce plouhající se nad obzorem dnes rozzářilo bílou sněhovou pokrývku a tím prosvětlilo i náš obývací pokoj. Proto jsem se celkem optimisticky pustila do focení. Ještě by tak někdo mohl těm malým bleškám vysvětlit, jak se mají zastavit a pózovat. Po půlhodině práce jsem skončila s hromadou detailů čumáčků a očí, partou rozpumprlíkovaných koťátek a totálně vyčerpaná. Naštěstí se podařilo ulovit i pár použitelných obrázků a těmi se můžete potěšit na stránce vrhu S. Suna mi už dříve jasně naznačil, co si o šermování tou cvakací krabičkou myslí, tak se vlastně nemůžu divit:





24.11.2012

Dnes jsou to dva týdny, co se kluci kočičí vykulili na svět a daří se jim báječně. Maminka se o ně skvěle stará a tak hranici 300 gramů hravě překonali už v minulých dnech.

Jsou sladcí. Jen zahlédnou, že jim někdo nakukuje do pelíšku, už jsou na zádech a nastavují bříško k poškrabkání, packují lidskou ruku a spouští přitom mini motorečky, které zní jako autíčko na pérko.

Díky vypůjčenému foťáku se mi konečně podařilo ulovit pár snímků jednotlivých koťátek. Sai a Sanji jsou rození modelové, bylo z čeho vybírat. Zatímco Suník (Suna) celou akci bojkotoval, raději očichával nové prostředí a obličejík pořádně neukázal. A Šoteček (Shouta) se pro jistotu skoro hned rozkřičel na celé kolo a dožadoval se návratu k mamince.



18.11.2012

Ozýváme se po asi dvou dobách ledových s velkou novinou. Máme koťátka! Rodiče vrhu S jsou, stejně jako u předchozích dvou vrhů, IC Vanilka z Lužinek a CH Schabolleke´s Peerke. 10. listopadu se narodili čtyři krásní kocourci. Fotografii máme zatím jen tuto jednu jedinou a jak vidno, čtvrtý bráška se na ní ještě toulá na houbách.



Další novinky už nejsou tak šťastné. V červnu nám po dlouhé nemoci umřela naše milovaná Želvinka. Nemoc sama ji nijak neomezovala a konec byl tak náhlý a rychlý, že se určitě dlouho netrápila. To bylo snad poprvé a naposledy, kdy nás zarmoutila. Quelinka se delší dobu potýká s opakovanými infekcemi ledvin kvůli kamínku, který se jí v jedné z nich usadil a proto jsem se rozhodla ji co nejdříve vykastrovat a doufám, že nám dlouho zůstane jako milovaný mazlíček.



02.03.2011

Koukám, že bych rubriku „novinky“ měla pojmenovat spíš „čtvrtletník“. Každých čtrnáct dní přepisuji a upravuji podklady pro web a nějak se nemůžu dokopat k odeslání.

Takže letem světem:
Ralinka se na prosincové výstavě v Olomouci opět předvedla sebevědomě a odvezla si další výbornou, ovšem tentokrát ne do Kuřimi, ale do Brna, kam odjela se svou novou rodinou. V jejím případě zafungovala láska na první pohled. Vše se zařídilo během několika hodin a večer nasedala do nové přepravky a já jela domů s prázdnou. Hodně zvláštní pocit. Ale věřím své intuici, že jsem vybrala dobře.

I její sestřička Rheuška se pěkně předvedla a obdržela skvělý posudek a spoustu pusinek od polské paní posuzovatelky.

Před Vánoci jsem navštívila třetí holčičku z Rarášků, Rájenku. I z ní roste kočiččí kráska - mohutná, kulatá, s nádhernou srstí. Ještě víc mě těší, jakou péči jí její majitelé věnují. Pokud se v příštím životě narodím jako kočka, chci bydlet u nich :o)

Skoro bych zapomněla na zprávy o ostatních koťátkách. Červenobílí kluci z Prahy pravidelně posílají fotky a myslím, že se předhánějí, který bude v dospělosti větší obr. Ryunkovi i Renjíkovi společnost dalších koček vysloveně svědčí.

I Quiuška – Ebinka z předloňského vrhu se ozvala a poslala pár fotek. Za všechny ještě aspoň jednu, která se mi líbí svou atmosférou.


UDÁLOSTI ROKU 2010   UDÁLOSTI ROKU 2009   UDÁLOSTI ROKU 2008   UDÁLOSTI ROKU 2007