Novinky
23.7.2010
Při pohledu do kalendáře jsem se zděsila, jak to strašně letí.
Jako by na čas strávený s koťátky platily jiné zákony.
Ze všech Rarášků vyrostly krásné kočičky a kocourci.
Jejich aktuální váhy v šestnácti týdnech (váženo minulou sobotu, kdy byla
ještě celá pětka kompletní) jsem doplnila do tabulky na stránce vrhu R.
Vanilka mi, stejně jako loni, nadělila jednoho kocourka Otesánka. Ryunek se
zřejmě touží stát zápasníkem sumo, jinak si nedovedu vysvětlit, proč tak
rychle přibývá. Opravdu nejsou ostatní koťátka podměrečná. On je prostě
obřík :o)
Rheuška, Rájenka a Ryunek odjeli o víkendu do nových domovů a podle zpráv se
velmi rychle zabydlují. Ralinka a
Renjík čekají, až se jejich nové rodinky
vrátí z dovolených. Všechna koťátka jsou tedy zadaná a momentálně žádné
nenabízím.
26.5.2010
Rarášci úspěšně anektovali celý byt. Kam
se podíváme, tam spí, nebo
hopsoší koťátko. Stejně jako jejich o rok starší
sourozenci si na spaní oblíbili prostor vzadu u zdi pod Tobíkovou postelí a
rozborku jeho hraček.
Všichni báječně jedí, o hovězí maso se vedou skoro pranice, jen Renjikovi a
Rallince nechutná polední mlíčko. Ale i bez něj krásně přibírají a váha
ukáže každý čtvrtek o pěkných pár deka víc, než týden předtím. Aktuální
hmotnosti v necelých devíti týdnech věku jsou v tabulce na stránce vrhu R.
Jak vidno, Ryunek nasadil k trháku a nechal všechny daleko za sebou. Bude z
něj kocour valibuk.
Jsou veselí,
bezprostřední a
úžasní. Dělají mi
radost.
Z Montika vyrostla rozumná a něžná
tetička, která si malé kamarády
hýčká.
V neděli měla velkou návštěvu strakatá Rheuška. Sama rozhodla, že tihle lidé
budou pro ni to pravé ořechové, a kdo by se s tak malý šprčkem hádal. Až
přijde správný čas, odstěhuje se do Olomouce k paní Jiřině.
28.4.2010
Koťátka
udělala od posledně veliký pokrok. Začátkem minulého týdne definitivně
opustila porodní bednu, vyfasovala
pelíšek
a
ohrádku a začala neohroženě
prozkoumávat okolní
svět, který zahrnuje mimo jiné i
talířek
s masínkem z konzervy a záchůdek. Rarášci jsou moc šikovní. Obě tyto životní
nástrahy zvládli po počátečním váhání na jedničku. Ryunek jako správný
kočičí průkopník ochutnal i granulky a zařadil je též na svůj jídelníček.
V mezičase všichni skotačí po celém pokoji a někteří odvážlivci (no dobře,
byla to Raiuška :o) se vydali do vzdálených končin v dětském pokoji.
Ještě dvě koťátka zatím neví, kam se za dva měsíce postěhují – Raia a
Renjík. Oba jsou hraví, upovídaní a oba milují spánek na „člověčí posteli“.
A to tam, kde jim zrovna tělo upadne.
16.4.2010
Přináším aktuální fotky a váhy malých
Ryšáčků
a Rusalek. Mimísci se za poslední dva týdny změnili k nepoznání.
Rozlepili očka, začínají se dožadovat vycházek z porodnice a všichni si
užívají mazlení a kontaktu s lidmi i kočičími
tetami.
Nejvíc fascinují jejich starší sestřičku
Quelinku. Jak se první
týden krabici s divnými hračkomyškami vyhýbala, tak je dnes pořád někde
poblíž.
1.4.2010
Týden se s týdnem sešel,
koťátkům se daří
báječně, krásně rostou a do jídla jsou jako dráčata. Dnes vám je představím
jednoho po druhém:
Menší z kocourků
Renji
dostal jméno po jednom z oblíbených hrdinů japonského anime Bleach (Burichi)
a padne mu jako ulité. Své animované předloze je podobný nejen vzhledem, ale
je i stejně hlasitý a do všeho hr. Proč musí být v každém vrhu vždycky jeden
křiklounek? Tolik mi svým pískáním připomíná Quirínka.
Aby si Renjík nepřipadal příliš výjimečný a nenarostl mu pršinos, místo
krásného krátkého britčího nosánku, i jeho bráška dostal japonské jméno –
Ryu. Jeho předobraz je klidný
a přemýšlivý kluk a Ryunek se zatím projevuje podobně.
Jména pro kočičky jsou už tradičně latinská. Nejvíc práce mi dalo rozdělit
je příslušným holčičkám a obden jsem svá rozhodnutí měnila. Krásná malá
harlekýnka bude nakonec
Ralli,
bikolorka s předpisově rozdělenými barvičkami
Raia a strakatice strakatá s
lilovou skvrnou přes pravé oko a malinkými lilovými růžky mezi ušima
Rhea.
Zítra to bude rok, co se Vanilce narodili Quikošci. Všem jim posíláme velkou
pusu čumákovku. Podle posledních zpráv se už Quirínek – Morrisek zařadil
mezi kocouří eunušky a jeho sestřičku Quiu – Ebinku čeká kastrace v
nejbližší době. Jaro je jaro a přišlo i na bývalá koťátka, dnes už mladé
dospělé kočičky :o)
28.3.2010
Ve čtvrtek se Vanilce narodilo pět nádherných koťátek. Dva
kocourci ohniváči a tři strakaté kočičky. Více informací na stránce
vrhu R.
24.2.2010
Jak už to tak vypadá, rozkníkají se u nás asi za čtyři týdny
hlásky malých plyšáčků. Tentokrát jsem Vanilku netahala na ultrazvuk, takže
určitá malinká nejistotka hlodá, ale podle Vanilčina chování, chuti k jídlu,
vzhledu struků a hlavně čím dál kulatějšího bříška usuzuji, že maminkou
velikonočního vrhu R bude opravdu ona.
Měsíc po výstavě v Uherském Hradišti se mi dostaly do rukou fotografie
Tobíka
s
Quelinkou. Autorem je pan Michal Pavlásek, kterému tímto děkuji a
zároveň děkuji paní Huskové (CHS Y-asmine), že si dala tu práci a z CD
plného fotek vybrala a poslala mi právě ty „naše“. Jistě uznáte, že to mým
zlatíčkům moc
slušelo.
Také se mi po nějaké době ozvala rodina Quelinčiny sestřičky z Plzně. Zpráva
i fotky mi udělaly ohromnou radost. Quia -
Ebinka
vypadá báječně a má se doslova jako
princezna. No, která jiná kočička se vozí
kočárem?
:o)
7.2.2010
Kdo si myslí, že kožíšci Lege Artis upadli do zimního spánku,
když se na našich stránkách celý měsíc nepohnula ani myš, ten se hodně
plete! Už po Vánocích nám Vanilka naznačila, že by nebylo marné si pořídit
další koťátka a proto si hned při další říji odskočila do Žďáru za Čokýnkem.
Krytí probíhalo, ale jestli se zadařilo, nebo ne, to se uvidí za týden.
Montika jsem ochudila o trošku její vzácné krve a poslala na vyšetření.
Vanilčiny árie ji totiž inspirovaly k vlastní produkci a i ona má už za
sebou první letošní „mrouskačku“. Je FIV a FeLV negativní, krevní skupiny A.
Ještě čekám na výsledek vyšetření na koronaviry. A samozřejmě na další říji.
Aby
Quelinka netrpěla dojmem, že si jí kvůli zpěvačkám nikdo nevšímá,
vyjela si 23. ledna na speciální výlet – na výstavu do Uherského Hradiště.
Proč speciální? Protože ji vystavoval Tobiášek a odbyl si tak výstavní
premiéru jako mladý chovatel. Polskému posuzovateli, panu Pruchniakovi, se
Quelinka líbila, napsal jí krásný posudek a pozval ji k rozstřelu do BIS,
který vyhrál sfynxík. Soutěž mladých chovatelů sice také nevyhráli, ale
Tobík více než čtyřkilovou Quelinku celkem dobře zvládl, odvezl si pěkný
pelíšek a knížku za účast, proto byla spokojenost na všech stranách.
V pátek navečer nás navštívila vzácná návštěva. Kde se vzala, kudy se
dostala do bytu, nevíme. Zírala
Želvina, zírala
Quelka,
zírala
Vanilka, zíral
Montik. Zíraly jednotlivě i
skupinově.
Splnil se jim sen:
opeřenec téměř na dosah tlapky a nedělí je
od něj žádné sklo. Opojného pocitu si užívaly necelých dvacet minut, zatímco
jsem okolo pobíhala s foťákem a cvakala jako o život. Nakonec byly (silně
protestující) vyhoštěny do ložnice a milá
sýkorka
vypuštěna na svobodu. Holky, celé popletené, ji pak hledaly ještě několik
hodin, než se smířily s faktem, že tu nejlepší hračku na světě jim někdo
sprostě sebral.
7.1.2010
Dnes přináším novinku nejnovinkovatější, úplně čerstvou. Právě jsem se
vrátila s Vanilkou a Montikem ze Žďáru nad Sázavou, kde jim pan doktor
Johanides vyšetřil srdíčka. Obě byly v rámci kočičích možností hodné a
spolupracující a obě odcházely (resp. byly odnášeny) s výsledkem HCM
negativní - jupí. Už nic nebrání, aby se holky rozezpívaly a odjely
za ženichy.
A co jiného se událo od posledně? Zaměstnaly nás předvánoční přípravy a
Tobíkova chřipajzna. Kočičky pilně pomáhaly s pečením
cukroví, zdobením stromečku a
následně pak jeho
obíráním.
Hlavně
Montika neuvěřitelně fascinoval.
Prý ani lepší
dárek
dostat nemohla.
Po těžké práci si užívaly zasloužený
odpočinek.
18.11.2009
Tituly našich kočiček jsou oficiální. V pondělí přišlo pro Táničku potvrzení černé na zeleném a pro Vanilku černé na červeném papíru.
Počasí focení moc nepřeje. Pošmourno, mlhy, déšť. Jen čas od času vykoukne bledé unavené sluníčko. Občas se ale podaří ulovit pár snímků.
V podání Vanilky:
“Podívejte se, jak pózuje pravá britská lady”, “...když se nikdo nedívá” a “Jestlipak by šel ten čudlík vydloubnout?”
A ještě mládež: “Vyletí ptáček? Odkud?”
28.10.2009
Tánička má
narozeniny, my máme přání jediný:”Štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to
zdraví”.
Naše nejmenší kočička je dospělá – dnes má právě jeden rok. Místo dortíku
dostala konzervičku Shiny cat s makrelou a kuřetem, kterou tak miluje, a
nové mávátko, které důkladně
otestovala i se svou nejlepší kamarádkou
Quelinkou.
Jsme moc rádi, že tě máme, ty náš veselý Montiku. A největší dík patří Hanně
- za důvěru.
21.10.2009
O víkendu 17. -
18.10. jsme se vypravili na výstavu do Prahy. Protože to byl výlet zážitky
nabitý, popsala jsem ho v
dalším povídání.
2.10.2009
Quikošci moji malí, posíláme vám do nových domovů pohlazení k vašim dnešním půlročninám. To to letí. Z malých miminek jsou už velké kočičky a kocourci. Vidím to na Quelince, která přerostla Montika a mamince Vanilce šlape na paty.
Morrisek (Quirínek) bude časem, jak se zdá podle nových fotek, velmi vzdělaný kocourek. Vlastně spíš pořádný kočkour, protože prý před čtrnácti dny vážil už 4,5 kg a boudička mu je těsná. Že se má v novém domově blaze, o tom není pochyb.
13.9.2009
Na včerejší mezinárodní výstavě koček v Jindřichově Hradci se Tánička poprvé představila ve třídě otevřené a od paní Knýové obdržela velmi pěkný posudek a svůj první CAC. Jsem velmi spokojená. Tánička je ještě mladá nehotová kočička a není po říjích ve špičkové výstavní kondici.
Doprovod a parťáka klecníka jí dělala Quelinka, kterou také posuzovala paní Knýová a které se moje malá Quikoška opravdu líbila. Pozvala si ji i k výběru do nominace, který vyhrála nádherná kartouzská kočička – budoucí BIS kotě 3-6 měsíců. Quelinka si tak odvezla V1 a krásný posudek. Že jsem na svou první odchovankyni pyšná, o tom není pochyb. Stejnou radost mi udělal i obdiv návštěvníků. Zejména dětem se strakaté kočičky moc líbily, ale ani dospělí nešetřili slovy obdivu.
Potkala jsem spoustu známých a tak den, i přes pár organizačních zádrhelů, utekl jako voda.
Na
výstavě se, mimo jiné, předvedl i Montanin budoucí ženich Prinz
Leopold-Edward vom Wernerwald, DE. Milý mladý krémovobílý kocour, který
působí v chovatelské stanici
Rainbow Angel, CZ.
Oba ještě čeká na podzim vyšetření na HCM, tak držte všechny palce, aby byli
negativní.
Před
týdnem mi přišly
výsledky
z Animal DNA Laboratory v Melbourne, kam jsem poslala bukální stěry Vanilky,
Montika a Quelinky na PKD DNA test. Všechny jsou CLEAR, tedy PKD1 negativní.
Vanilku jsem si sice nechala testovat už loni v plzeňské Genomii, ale
rozhodla jsem se test zopakovat v nezávislé (a i mezi zahraničními chovateli
uznávané) laboratoři. Čistě pro jistotu. Výsledek nepřekvapil, ale
samozřejmě moc potěšil.
Ozvala se mi rodinka lilušky Quiušky – Ebinky z Plzně a poslala spoustu fotek. Podle slov Ebinčiny majitelky všichni tu krásnou kočičku s veverčím ocáskem milují, včetně kocoura Evžíka.
27.8.2009
Včera pozdě večer se do nového domova přestěhoval nejmladší Quikošek. Museli jsme dávat dobrý pozor, jestli necpeme do přepravky místo něj maminku Vanilku, protože Verunek ji velikostí i mohutností dohnal (odjížděl více než 3,5 kilový) a na letmý pohled byli opravdu špatně k rozeznání. Už za dvě hodiny přišla SMS, že si vybral pelíšek na spaní - křeslo s novým potahem – a právě vrní. Můj zlatý hodný Verunek. Užili jsme si ho o něco déle, než ostatní koťátka a to víc nám přirostl k srdci. Jsme rádi, že se mu v novém líbí.
Tím
pádem nenabízím už žádné koťátko a stránku vrhu Q přesouvám do
odchovů.
Přišly také zprávy z Plzně a Liberce.
Quiuška (s novým jménem Ebinka) si prý omotala okolo packy úplně všechny, hlavně svého dvounožce. Potvůrka malinká. Malá chlupatá ženská. Jestlipak tuhle taktiku neokoukala od Quelinky? :oD
Morrisek(Quirínek) je prý šikovný brouček, který rád jí a utěšeně roste. Fotka je už z nového domova.
Zbylé
osazenstvo tráví volný čas letošního žhavého léta jediným možným způsobem –
pochrupkáváním na možných i nemožných místech. Jen ráno, kdy je ještě trochu
chladno pořádají dostihy a bitky.
Vanilka
už se dostala po koťátkách pěkně do formy a řádí jako malá.
Montik
má po několika říjích trochu štíhlejší figuru, ale energie na rozdávání.
Quelinka
jim s nesmírným potěšením sekunduje. No a
Želvinka
absolvuje odtučňovací kúru. Jen nevím, kdo bude po jejím skončení ten
hubený. Přečtěte si nové
povídání
a posuďte sami.
6.8.2009
Nechybí vám
doma krémovobílý něžný vrňoušek? Zájemce o
Verunka na poslední chvíli odřekl, proto
pro chlupáčka dál hledám milující rodinku.
A pokud dáváte přednost jednobarevnému kožíšku, v CHS Eli´s Castle, CZ jsou k zadání modrá kočička a černý kocourek. Jejich tatínkem je také Čokýnek.
2.8.2009
I Quirínek si našel novou rodinku, milý pár z
Liberce, a v pátek v poledne s nimi odjel i s novým jménem – Morris. Všechno
se seběhlo tak rychle, že ještě pořád podvědomě čekám, kdy odněkud vyběhne a
postěžuje si, že se mu nikdo nevěnuje. Už teď nám chybí, malý všetečka.
Podle první zprávy si v autě chvíli stěžoval, ale většinu cesty prospal a
doma své nové teritorium hned důkladně prozkoumal. Však my víme, Quirínku –
Morrisku, že jsi šikovný a statečný kocourek.
Kontrolní otázka: poznáte,
kdo včera trávil
polední siestu
s Montikem?
Přihořívá.
Hoří!
Je to Verunek. Tak pěkné véčko na čele
Vaňoušek nemá. Její klouček je ale jinak celý ona. Když si spolu hrají, mám
neodbytný pocit, že vidím dvojmo :o)
Quelinka
má nově svoji stránku v sekci “Kočky”.
26.7.2009
Tři
týdny zas utekly jako voda. Na jeden z nich jsem prchla s rodinou na chatu,
a proto se k nám dočasně nastěhoval můj bráška, aby pečoval o chlupáčky.
Postarat se o sedmičlennou tlupu složenou převážně z
koťat
(počítaje i Montika) dá pořádně zabrat. A jelikož si mi po návratu žádná z
kočiček nestěžovala, všechny byly živé, zdravé, nacpané k prasknutí a
spokojené,
a i nepořádek, který banda stihne udělat během chvilky (víme svoje :oD), byl
průběžně statečně likvidován, dávám mu veřejně jedničku s hvězdičkou.
Ve
čtvrtek jsem koťátka zvážila, jen tak pro info, abych viděla, jak si v
šestnácti týdnech vedou a srovnala je s váhou Vanilky v jejich věku, a měla
jsem co dělat, abych zatlačila oči zpátky do ďůlků, když jsem do misky
posadila
Quirínka.
I když nejsou jeho sourozenci žádná ořezávátka, koneckonců tatínek Čokýnek
prostě NEMÁ malé děti, všem jim natrhl triko. Displej ukázal celých 3010g! V
necelých 4 měsících! Vždycky jsem si dělala legraci, že je jeho vzorem teta
Želvinka, když pořád sedí u misky s jídlem. Že mě vezme za slovo jsem
netušila. Nebo si snad někde přečetl, jak vypadá ten medvěd, o kterém pořád
mluvím? Zrovna leží na okenním parapetu, vyhřívá kožíšek na sluníčku a hihňá
se mi pod vousky. Z ošklivého kačátka nakonec vyrostl nádherný labuťák, teda
medvěd... ehm... kocouř.
Quiuška, moje malé vrnivé torpédo, dnes odjela do nového domova. Bude se mi po ní stýskat, po uličnici, ale věřím, že se bude mít dobře.
3.7.2009
V sobotu jsem “oprášila” výstavní záclonky a vyvezla Táničku na mezinárodní výstavu koček v Brně. Zdá se, že naše malá stračenka má na výstavy podobný názor jako Vanilka, tj. že jsou pro kočku. Přesto se pěkně předvedla a vybojovala nominaci do BIS, kterou sice neproměnila, ale protože jsem s ní ani nepočítala, jsem spokojená až až.
Koťátka v úterý absolvovala čipování a druhé očkování, rodokmeny dorazily už minulý týden, takže nic nebrání tomu, aby se mohla rozběhnout do nových rodin. Nic, než ty nové rodinky pro naše kocourky.
Quelinka zůstává doma. Byla to její úžasně přítulná a mazlivá povaha, kdo rozhodl. I kdyby to nakonec nebyla ta nejnádhernější kočička na světě, jako když se narodila, své místo u nás má jisté i jako mazlík. Čas ukáže.
Quiuška už má batůžek do Plzně sbalený a čeká, až se nová “maminka” vrátí z dovolené.
Jen ti naši kocourci pořád neví, kam se vrtnou.
Quirínek - upovídaný extrovert s výraznou osobností - určitě ocení společnost dětí, nebo dalších zvířátek. Je to podnikavec a nerad se nudí. Ale i jako jedináček bude spokojený, pokud mu člověčí parťák zajistí dost zábavy.
Verunek je spíš klidnější, milý, ne tak vtíravý, jako jeho bráška, určitě mu nebude vadit být jedináčkem, ale neztratí se ani ve větší rodině.
Oba jsou nádherní, oba budou velcí medoví méďové (Quirínek na to šlápl a začíná váhou dohánět brášku – oba mají ve 13 týdnech bez pár gramů dvě a čtvrt kila - navíc i jeho široké tlapky slibují do budoucna velký vzrůst), oba jsou veselí, hraví, mazliví, pohodoví, prostě správní parťáci.
14.6.2009
Dalších 14 dní uteklo jako voda. Koťátka už absolvovala jedno očkování a dnes i druhé odčervení. Jsou teď v nejkrásnějším věku - malé šelmičky, kterých je všude plno.
Minulou neděli se na ně přijela podívat jejich druhá lidská “babička” paní Alena Cihlářová a myslím, že tatínkovi Čokýnkovi mohla s klidem vyřídit, že se mu děti vyvedly jak se patří. Všechna koťátka do jednoho předváděla, jak jsou hravá a mazlivá, jak to jen ti moji chlupatí broučkové umí.
V posledních dnech nás kosila nějaká žaludeční viróza. Postupně odpadla Quelinka, Tobiášek, Vanilka a Montana. Naštěstí bylo každému z nich do druhého dne dobře a pár dní už všichni baští jako o život a nikdo se nesnaží obrátit žaludek naruby. Jistě si dovedete představit, jak jsem si oddychla. Koťátkům se ohromně líbil roztažený gauč a pilně se střídala v “léčení” Tobiáška.
30.5.2009
Dnešní den byl významný zejména pro Quiušku, které přijela návštěva až z Plzně. A protože se Quia návštěvě líbila a mě se líbila návštěva, je jisté, že až nastane ten správný čas se naše malá liluška postěhuje ke slečně Hedvice a jejímu modrému britskému kamarádovi.
Koťátka rošťačí ze všech sil.
V pondělí si Quirínek zkracoval cestu k talířku se snídaní přes víko odpadkového koše a netušil, že je to propadlo do Smraďochova. Jako na potvoru spadl do zbytku sádla po smažení řízků, takže si následně vyzkoušel koupel nožiček a ocásku v umyvadle. Přes všechnu snahu se nepodařilo z konečků chloupků po těle všechnu mastnotu setřít, musela mi s tím pomoci maminka Vanilka a její drsný jazyk, takže až do večera voněl jako do zlatova osmažený řízeček.
Včera pro změnu holčičky objevily úplně nové a úžasné šplhadlo. Trnula jsem hrůzou, jestli nespadnou jako zralé hruštičky, ale ukázaly se jako zdatné lezkyně.
Jen ten Verunek je chlapeček nejhodnější.
23.5.2009
Jak ten čas letí. Z malinkých koťáteček, kterým se pletou nožičky, jsou po dalších třech týdnech malé mrštné šelmičky, které zvládnou vyšplhat až na nejvyšší odpočívadlo, skákat jako opičky a mňoukáním loudit o hovězí maso lépe, než Želvinka (a následně ho zdlábnout rychleji, než ona). Quiuška a Verunek už baští i granulky a Quelince moc zachutnalo kotěcí mlíčko. Záchůdek (po tom, co Quirínek určil, kde ho chce mít) používají všichni na jedničku s hvězdičkou. Prostě mi dělají samou radost.
Quiuška ve středu zaznamenala další úspěch – přelezla ohrádku, díky ní už tedy Quikošci mají přístup do celého bytu, kdy se jim zlíbí, a ohrádku jsem poskládala a uložila pro příští miminka.
Nesmím zapomenout ani na starší kočičky:
Vanilka je starostlivá maminka, věčně unavená, ale pořád někde nablízku, ochotná vyskočit a nabídnout útěchu a mléčný bar.
Želvinka koťátka moc nemusí, každého dotěru odpálkuje pořádnou fackou, ale pokud má mrňousek trochu výdrže a hodně kuráže, dovolí mu sdílet své křeslo bok po boku.
Montana malé kamarády miluje. Hraje si s nimi, myje je, někdy je zase zlobí skoro až moc (sama je sotva odrostlé kotě a v zápalu boje zapomíná, o kolik je větší a silnější). A zřejmě se rozhodla, že by bylo nejlepší pořídit si vlastní koťátka a rozmrouskala se nám. Držte palce, ať ji touhy brzy přejdou. Potřebuje pořádně baštit a růst a ne zpívat ve dne v noci a “svádět” Želvinku a Vanilku.
1.5.2009
Včera místo dortíku k prvním
měsíčninám ochutnala
koťátka poprvé konzervičku. Quiška
pochopila hned na první pokus, jak na tu dobrůtku vyzrát a nacpala si bříško
dokulata. Verunek dlouho umíněně okusoval talířek a Quelinka olizovala moje
prsty, ale i oni si nakonec dali říct a vylízali pořádnou porci. No a ten
náš samorost Quirínek se nedá hned tak odlákat od svých původních záměrů
(vyjít si na průzkum) a od talířku pořád odbíhal. Aby mi dokázal, že ví, co
s tou patlaninou dělat, snědl po dlouhém přemlouvání pěkných pár soustíček a
zas utíkal pryč. Moc mě broučci potěšili. Počítala jsem s tím, že možná
trochu ochutnají, víc namatlají na kožíšek a zbytek sní maminka, ale
nenechali jí skoro nic, jen trochu umazané bradičky a tlapičky k umytí.
Dnes už se všichni vrhli na talířek zkušeně a snědli, co se do nich vešlo.
Další novinkou pro novopečené masožravce je záchůdek, který už všichni
použili. Prvenství získala Quelinka.
Darem dostali ti malí uličníci ohrádku, protože nám vylézali z pelíšku a
potulovali se po bytě, jak je napadlo. Nemám nic proti trénování nožiček a
objevitelským touhám, ale takoví malí chlupáčci přeci jen potřebují
bedlivější dozor, aby se nám někde nezasekli. V ohrádce přečkají dobu, kdy
nikdo není doma (což není nikdy dlouho) a pak můžou běhat, skákat a
lumpačit, kde je napadne.
Koťátka nic nenamítala, za to maminka se tvářila, že nastal konec světa a že
není klokan, aby k dětem skákala přes překážky. Ty jedna Vanilko, jen si
zvykej. Ještě budeš ráda, že můžeš před dětmi na chvíli utéct :o)
Přidávám nové
fotky koťátek a
Táničky.
Oba kocourci stále hledají nové rodinky.
16.4.2009
Našim
Q miminkům
je dnes už 14 dní, krásně prospívají, rostou jako z mlíčka, proto dnes
zveřejním jejich jména:
Quelea - jméno pestrého ptáka snovače pro pestrou
čokoládku,
Quia pro malou šikovnou lilušku,
Quirinus pro křiklounka krémáčka
a Quercus pro krémovobílého Otesánka - jméno silného stromu pro
nejsilnějšího a největšího kocourka bylo vybráno dlouho před narozením
koťátek.
Protože už se mimískové pokoušejí o
první krůčky a pokaždé zvědavě vykukují
z pelíšku, když projdu okolo, pustila jsem je na malou chviličku
ven.
Holčičkám se “výlet” líbil, zejména Quiuška byla nadšená a batolila se okolo
mě. Kluci by byli nejraději pořád u maminky a hlavně Verunek (Quercus) se
hned rozkřičel a chtěl zpátky k mléčnému baru. Jeho smůla, nemá fotku na
památku :o)
5.4.2009
Ve čtvrtek 2.4.2009 se v časně odpoledních hodinách Vanilce narodila čtyři koťátka – dvě kočičky a dva kocourci – v krásně barevných kožíšcích. Dala mamince hodně práce, jsou to cvalíčci, nejmenší koťátko vážilo 108g a největší, považte, celých 124g. Jména ještě nemají úplně definitivní podobu, ale už dávno jsem se rozhodla, že první vrh v Lege Artis bude začínat na písmenko Q. Více informací na stránce vrhu Q.
25.3.2009
Týden uplynul a mezi kočičkami
zavládl klid a mír. Mladší se spolu něžně očichávají, navzájem umývají a
spořádávají svoje extra porcičky svorně hlava vedle hlavy. Nebřezí se
vzájemně škádlí a pořádají honičky. Tánička musí být u všeho. Želvinka v
mezičasech mizí do ložnicového azylu - přeci jen se zvýšený přísun
uloupených výživnějších granulek projevil na jejích špekových zásobách a
dřív se unaví (“A vůbec, jsem starší dáma, mám na klid nárok, kromě toho
musím přemýšlet a to s tím strakatým čertidlem za ocasem nejde”). Vanilka
buď spí (často), nebo vše zpovzdálí sleduje. Je vidět, že by se ráda
zapojila, ale bříško už je veliké a miminka se v něm vlní jako banda
Vetřelců. Však už se její velká chvíle blíží :o)
19.3.2009 V noci z neděle na pondělí jsme se vrátili z krátkého výletu na jih Švédska, do krásného města Växjö, a přivezli si další bílotlapkatou britskou kočičku do smečky. Celým jménem S*Billfeldt´s Montana, ale už jí nikdo neřekne jinak, než Montík, nebo Táňa. Zbarvením čokoládová harlekýn vypadá jako sněhová pusinka s čokoládovou polevou a je úplně stejně sladká. Od začátků bez problémů jí s velkou chutí a nestala se ani žádná záchodková nehoda. Holt je to už 4,5 měsíční dobře vychovaná slečna. Seznamování se starousedlicemi probíhá postupně. Želvina ji přijala s ledovým klidem, krátkým očicháním a vyjezením obsahu její misky. Vanilka syčí od začátku jako natlakovaný papiňák, ale vzdálenost mezi kočičkami se postupně zkracuje. Dnes už se syčelo jen na půl metru.
9.3.2009
Včera oslavily moje holky chlupaté kulatých
deset let, z toho Želvinka osm a Vanilka dva. Kočenky moje, buďte s námi
ještě hodně dlouho a stejně zdravé, jako jste teď.
3.3.2009
V sobotu se ultrazvukem potvrdilo to, co jsem
tušila už několik dní předem. Vanilka je březí! Jsem zvědavá, kolik bude
krémových, nebo červených chlapečků a kolik melírovaných holčiček. A kolik
koťátek se vyvede bílými tlapičkami po rodičích. Zároveň mám trochu strach o
Vanilku, jestli dobře zvládne svoji první březost (zatím na jedničku: v
pelíšku a u misky s jídlem), jestli koťátka v pořádku donosí, porodí a
odchová. Tím spíš, že přibude nová členka smečky. Bude to náročné, ale
doufám, že vše dobře zvládneme. Držte nám palce holé i chlupaté. Krytí
proběhlo koncem ledna, takže příchod malých chlupáčků očekáváme na přelomu
března a dubna.
11.2.2009
K aktualizaci jsem se dokopávala dlouho, jedna
byla dokonce nahrubo sepsána už po Novém roce, ale tak nějak nebyl pořád čas
ji dotáhnout do konce. Obsahovala ohlédnutí za starým rokem a náčrt
plánů/přání do nového. Má však smysl se ohlížet teď, když už ten nový je v
plném proudu?
Snad jen stručně:
Vloni byl registrován chráněný název mé chovatelské stanice a rozběhly se
její webové stránky.
Vanilku se podařilo uchovnit, získala titul Champion, dokonce si z
Bratislavy odvezla první CACIB. Bohužel se ji zatím nepodařilo úspěšně
nakrýt.
Obě moje kočičky se během roku velmi spřátelily a Želvinka se definitivně
smířila s tím, že už není kočičím jedináčkem (a že jí to trvalo, potvůrce) a
užívá výhody kočičího parťáctví.
Letos se nám, doufám, konečně podaří koťátkovat. Ženich je stále stejný, viz
Plánovaná
spojení.
Kočismečka se rozšíří o novou strakatou kočičku z dalekého severu.
Podrobnosti dodám, až ji budeme mít doma, což bude cca za měsíc.
A na závěr jedna fotka: “Neruš,
počítáme modřinky”